|
Vážená paní doktorko, dotaz se týká mého syna který má od 5 let cukrovku, letos mu bude 12 let. Každý rok jezdíme na tábory pro diabetiky a moc jsme si pro syna přáli inzulínovou pumpu. On ji však odmítal. Jelikož jsme ho nechtěli přemlouváním stresovat, nechali jsme tomu volný průběh. Musím podotknout, že kompenzace se nám dařila se střídavými úspěchy. K zlepšení kompenzace výrazně pomohl sport. Loni na podzim byl ale syn s paní doktorkou na táboře sám a tam se na inzulínové pumpě domluvili. V prosinci loňského roku jsme na inz. pumpu najeli bez hospitalizace v nemocnici, pouze ambulantně. Naše očekávání, jak se nám bude dařit, se nám ale nesplnilo. Syn měl neustále hypoglykémie a byl velmi rozkolísaný. Snažili jsme se bolus i bazal snižovat, ale v únoru hodnoty glykémií dosahovaly alespoň jednou denně 30 mmol/l. Paní doktorka byla v zahraničí, neměli jsme to s kým konzultovat, tak jsme ho odpojili a začali znovu 4x denně píchat inzulín, v dávkách jaké měl před zapojením pumpy. Glykémie se nám opět zase upravily a syn samozřejmě o pumpě nechce slyšet, i když ze začátku z ní byl velmi nadšený. Příští týden se paní doktorka vrátí a budeme to muset řešit. Máme se pumpy vzdát nebo to zkoušet dál? Není lépe, aby se syn píchal, když má každý den nějaký trénink a sport je pro něho z psychického hlediska hodně důležitý? Z článků a od jiných diabetiků víme, že inzulínová pumpa je spíš vždycky ku prospěchu. Neslyšela jsem negativní reakce. Nebude to krok zpět, když ji vrátíme a budeme na ni mít pak ještě později nárok?
|
Oblíbené: 0
