Můj čtyřletý syn má cukrovku

Jmenuji se Ivana a se svým manželem Honzou vychovávám čtyřletého syna Honzíka. Nedávno nám jeho dětský lékař sdělil šokující zprávu - Honzík má cukrovku.

Tohle oznámení pro nás byl opravdu šok. Měli jsme velký strach o něj i o jeho budoucnost. Když nám dětský lékař řekl, že Honzík bude potřebovat léčbu až dokonce života, opravdu jsme se zhrozili. Musí totiž užívat inzulín, a to injekčně. Tabletky na diabetes 1. typu, kterým náš syn trpí, neexistují.

Jak to vlastně začalo?

Náš syn je velmi živé dítě a nejprve jsme si nevšímali toho, že hubne. Domnívali jsme se, že to je důsledek jeho neustálého běhání a skákání. Ale když si stále stěžoval na „hroznou žízeň" a „ opravdu hrozný hlad" a začal být unavený, zbystřili jsme a raději jsme navštívili pediatra.

Lékař nás ujistil, že za diabetes 1. typu nikdo nemůže. V jeho těle je prostě něco špatně, tělo přestává vyrábět inzulín. Uklidňoval nás, že pokud bude Honzík dodržovat všechna lékařská doporučení, může s tímto typem cukrovky prožít dlouhý a kvalitní život.

Změny a omezení

Hlavně jsme museli začít s aplikací inzulínu. Naštěstí náš synek každodenní injekce snášel od začátku dobře. Injekci provádíme pomocí inzulínového pera, které vypadá trochu jako propisovací tužka. Pícháme střídavě do stehen, paží a do zadečku.

Dále jsme museli upravit jídelníček, protože u cukrovky je nutno dbát na správnou hladinu cholesterolu. Honzík také má menší dietu. No a samozřejmě nesmíme zapomínat na pravidelné návštěvy pediatra, a také zubního a očního lékaře.

Báli jsme se, že Honzík nebude moci sportovat. Ale naštěstí v této oblasti nejsou téměř žádná omezení. Jak nám pan doktor vysvětlil, náš syn může cvičit či se účastnit běžných sportovních akcí. Nesmí však sport provozovat závodně. Pokud se při svých hrách cítí unavený, musí hned sníst nebo vypít něco sladkého a za chvíli může zase pokračovat.

Dnes už víme, že lékař mu může pomoci pouze po zdravotní stránce a to ostatní je na nás. Jde o celý zbytek podpory našemu malému cukrovkáři, a to hlavně po stránce psychické. To se týká nás rodičů, ale i příbuzných, přátel nebo sousedů.