U velmi malých dětí se s tímto onemocněním setkáme jen řídce, kojenec může ztrácet hmotnost, v plenkách zjistíme stopy jasně světlé a lepkavé moči.
Děťátko zdravotní úkony spojené s pícháním inzulínu či odebíráním krve k testům vnímá většinou bez problémů, jako jednu z dalších zkušeností.
Tenké jehly jsou skutečně bezbolestné, pokud rodiče zvládnou provádění zdravotních úkonů v klidu a beze strachu, děťátku nepůsobíme žádnou újmu.
U o něco starších dětí je ovšem třeba přistupovat velice citlivě, dítě prochází obdobím vzdoru, uvědomuje si hranice světa kolem sebe a okamžitě reaguje na psychický stav svých nejbližších. Budou-li rodiče k úkonům spojeným s onemocněním diabetes přistupovat s klidem, jako něčemu samozřejmému, co nenahání strach, dítě jejich pocity převezme.
Rodiče malých cukrovkářů čelí při výchově stejným problémům se stravováním, jako rodiče dětí zdravých. Tedy nedojídání zdravého jídla, vyžadování sladkostí před jídlem, prarodiče a přátelé přinášející sladkosti. Všichni rodiče by měli být při budování stravovacích návyků svých dětí důslední, informovaní o trendech zdravé výživy.
Situaci se stravováním malých diabetiků velmi usnadní, bude-li se celá rodina stravovat podle zásad zdravé výživy, informování okruhu rodinných známých o onemocnění dítěte a vyžadování respektování stravovacích návyků rodiny vše usnadní.
S předškoláky se dá již o nemoci mluvit, rozumně jim vysvětlit nutnost píchání inzulínu a děti obvykle dobře spolupracují. Děti bychom měli vést ke schopnosti rozpoznání a ohlášení hypoglykémie.