Zkrácený přepis rozhovoru s Prof. MUDr. Milanem Kvapilem, DrSc. MBA
Ke Světovému dni diabetu Prof. MUDr. Milan Kvapil, DrSc. MBA, přednosta II. interní kliniky LF UK, FN v Motole a předseda České diabetologické společnosti, zodpověděl na otázky po příčinách růstu počtu pacientů s cukrovkou a nastínil postup léčby pacienta, u něhož byla cukrovka právě diagnostikována.
Každým rokem v České republice přibývá přes 50 tisíc pacientů s cukrovkou. Jaké jsou příčiny tohoto růstu?
Příčin zvyšování počtu pacientů s cukrovkou je celá řada. Abychom pochopili, proč tomu tak je, je nejprve třeba připomenout, že diabetes je soubor onemocnění, přičemž dva základní typy cukrovky, diabetes 1.typu a diabetes 2.typu, jsou ty, které postihují zhruba 95 - 98% všech nemocných. Největší přírůstek nemocných je právě ve skupině diabetiků 2.typu, což je choroba, která vzniká na základě vrozených dispozic. Ale nejen vrozených dispozic, ale zejména kombinací těchto geneticky daných dispozic s nesprávným způsobem života, který vede k přejídání, k obezitě, nedostatku pohybu. Výsledkem jsou právě zvyšující se počty pacientů s diabetem.
Můžete krátce vysvětlit postup léčby pacienta, u kterého byla cukrovka právě diagnostikována?
Způsob léčby od začátku nemoci se liší právě podle typu onemocnění a podle stádia, ve kterém jej zachytíme. Pravidelně to bývá tak, že diabetes 1.typu vzniká náhle, přihlásí se bouřlivými příznaky a nemocný již od začátku nutně musí být léčen inzulínem. Léčba inzulínem však nestačí sama o sobě. Nemocný by měl být poučen o všech záludnostech nemoci a zejména o vlastní schopnosti zvládnout cukrovku. Co to znamená? Nemocný dostane glukometr - přístroj, kterým si může sám měřit glykémii, dostane sadu informací jak a v jaké situaci upravovat své dávky inzulínu, jak se chovat, jak se stravovat. A právě komplex těchto opatření se nazývá intenzivní léčba inzulínem.
Pokud nemocný zvládne dobře veškeré informace zpracovat ve své hlavě, naučí se žít s cukrovkou, naučí se aplikovat inzulín, tak od začátku jeho choroba neklade tak velké omezení v jeho běžném životě. U diabetu 2.typu existuje jedna zvláštnost, trošku záludnost.
Diabetes 2.typu obvykle nezačíná bouřlivě, naopak jako plíživá choroba. Z rozsáhlých výzkumů se ví, že obvykle trvá 8 - 10 let mezi chvílí kdy pacient již má diabetes a chvílí, kdy to zjistí. Protože těch 8 - 10 let ta choroba běží němě, ačkoli přitom poškozuje jeho organismus, platí, že u velké části (údaje říkají až u poloviny) nemocných, kterým je zjištěn diabetes 2.typu, jsou již přítomny komplikace.
Vyplývá z toho, že právě léčba diabetu 2.typu při zjištění cukrovky závisí jednak na stádiu vývoje té choroby, jednak na přítomných komplikacích. Ale pokud vezmeme jako modelový příklad, že nemocný má to štěstí, že na preventivní prohlídce navštívil svého praktického lékaře, což může každý, je mu třeba 55 let a tam se zjistila lehce zvýšená glykémie, tedy to nejrannější stádium vývoje diabetu 2.typu.
Pokud nemocný má to štěstí, že v takovéto situaci byla odhalena cukrovka v úplném počátku, tak se pravidelně začíná úpravou životosprávy, pohybem, redukcí hmotnosti, to znamená omezením příjmu energie a samozřejmě omezením příjmu jednoduchých cukrů.
To druhé stádium, které přichází podle současných doporučení, včasným podáním perorálních antidiabetik. To jsou tabletky, které pomáhají snížit cukr v krvi, ale také dovedou omezit vliv toho zvýšeného cukru na tělo, to znamená snížit riziko komplikací, ke kterým vede cukrovka. V případě, že nemocný má cukrovku delší dobu a nemoc se horší, protože diabetes je, bohužel, progradující choroba, přistupuje se k rozšíření léčby buďto kombinací tabletek nebo k léčbě inzulínem.